O. Škrabal: ZJEVENÍ PUDLA
Premiéra v rámci festivalu ...příští vlna/next wave... 29. září 2018 v 16 a 18 hodin v
Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1
Hraje: Martin Pechlát
Text a režie: Ondřej Škrabal
Hudba: Aid Kid
Kostýmy a loutky: Tereza Havlová
Produkce: Jakub Rálek
PR: Eliška Míkovcová
Ke stažení: PRESS KIT (16mb)
Foto: Tomáš Hejzlar
<
>
Více o inscenaci
Zjevení pudla je monolog fiktivního herce, těsně po odehrání představení Goethova Fausta. Tvoří jakýsi dovětek ke slavné dramatické básni, především ke známé scéně proměny pudla v Mefista, ze které pochází ustálené spojení „jádro pudla“. Tuto scénu využívá k polemice nad schopností divadla ovlivňovat nejen herecký život. Představitel Fausta v šatně analyzuje podivné události, které se na scéně odehrály během „rutinního” představení. Kvůli své vztahovačnosti, domýšlení a konspiračním myšlenkám pak zjišťuje, že jeho budoucnost není vůbec jistá.
„Text odkazuje k netečnosti, na které jako by se současná společnost mlčky domluvila. Po prvním čtení nám začalo rezonovat téma neschopnosti rozeznat zlo. Právě to pro nás představuje pudl – cokoli, o čem netušíme, že by mohlo znamenat zkázu. Pohybujeme se na neznatelné hranici mezi divadlem a realitou,“ dodává režisér Ondřej Škrabal. Monolog Zjevení pudla vznikl přímo pro herce Martina Pechláta, který v současné době Fausta ztvárňuje v inscenaci Jana Friče v Národním divadle.
O Studiu rote
Studio Rote založil v roce 2016 režisér Ondřej Škrabal, produkční Jakub Rálek a herec Marek Mikulášek.
Začalo se formovat při přípravě inscenace textu Petera Handkeho Sebeobviňování ve Společnosti Franze Kafky.
Mezi další projekty patří například inscenace autorské úpravy Havlovy Audience, O. Škrabal: Bunkr (v rámci rezidence MeetFactory) nebo textu B.-M. Koltèse: Tu noc těsně před lesy (Divadlo X10) a scénická čtení Zrzavý/Urzidil/Škrabal: Čí je to bláhový sen?, V. Effenberger: Tlučte hrbaté!, P. Handke: Krásné dny v Aranjuez.
Studio Rote se profiluje jako nezávislá angažovaná umělecká platforma, která usiluje o vytvoření zázemí pro dlouhodobou, především divadelní práci. Středem zájmu je „radikální“ činohra,. soustředění se na text a zkoumání brechtovského divadla prostřednictvím performativních, konceptuálních, hudebních, ale i čistě činoherních postupů.
Duis fringilla justo orci, ut pharetra lorem fermentum at. Morbi varius, nulla ac semper viverra, eros velit ultricies eros, sed commodo dui lectus eget est. In in nibh sem. Etiam faucibus iaculis blandit. Cras hendrerit diam et dui auctor, nec dictum tortor fermentum. Duis viverra tellus sem. Sed semper nisl ut nisi aliquam mollis. Nam ornare ultricies ante, in bibendum enim maximus nec. Integer bibendum eget elit in imperdiet.
read more
DALŠÍ INSCENACE
Vratislav Effenberger: Tlučte hrbaté
premiéra 16. 12. 2016, Punctum
“scénické čtení pro tři pseudoherce a nesouvisející projekci”
„Stehna, prdele, tlustá připečená záda, prdele, stehna, záda, stehna...nehybnost a žár.“ Česká plovárna v parném létě je přehlídkou mnoha (ne)bezpečně povědomých postav, pseudopostav a napodobenin, které se snaží dohnat, ne-li předehnat současnou realitu.
Režisér Ondřej Škrabal oslovil své kolegy z časopisu pro textová umění a konceptuální tendence Psí víno – básníky Olgu Pek a Ondřeje Buddeuse – k revizi díla spisovatele a historika umění Vratislava Effenbergera, od r. 1951 nástupce Karla Teigeho jako vedoucího československé Surrealistické skupiny. V. E. se snaží redefinovat východiska surrealismu a určit tak jeho nový směr. Effenbergerovy pseudoscénáře měly zůstat nerealizovatelnými: Tlučte hrbaté (1963) však dosahuje tak vysokých teplot, že se nešlo nesmočit.
Režie: Ondřej Škrabal
Účinkují: Olga Pek, Ondřej Buddeus a Ondřej Škrabal
Ondřej Škrabal: Bunkr
premiéra 7. 11. 2016; MeetFactory, Praha
“Jazyk má fyzické následky.”
Divadelní text O. Škrabala zkoumá na postavách Weisse a Malloryho lidské nepochopení. Může za to mlčení, nebo má větší moc jazyk? Dva muži převlečení za vojáky v poušti mají základní problém – dochází jim pitná voda. Mluví i mlčí v nepravý čas, energii napínají špatným směrem a rádi by si to vše zopakovali. Co znamená, když někdo mluví moc? Může mít žvanění fyzické následky?
"Tak se podívejte na můj jazyk. Je úplně suchý. Úplně. Podívejte se. Vidíte? Můžete si i sáhnout. Suchý! To není dobré znamení – z lékařského hlediska. Odchází mi kultura, dělají se mi tu takové kruhy, takové malé kroužky. Tady a tady. Jen se podívejte!"
Učinkují: Vojtěch Bartoš a Marek Mikulášek
Text a režie: Ondřej Škrabal
Dramaturgie: Tomáš Hučko
Kostýmy: Tereza Ujevićová
Scénické řešení: Ondřej Škrabal, Tereza Ujevićová
Hudba/zvuk: Josef Kreuz
Produkce: Jakub Rálek
F. Kafka/O. Škrabal: Popis jednoho (fotbalového) zápasu
performance 19. října 2016, pomník Franze Kafky, Španělská synagoga, Praha
Performance na základě povídky Franze Kafky Popis jednoho zápasu. Dva fotbaloví komentátoři (perfromeři Jan Slovák a Ondřej Škrabal) díky Kafkovu textů zcel přesně popisují docela jiný zápas: Kafkův, ale fotbalový.
Jak se J. K. vyrovná s pádem a otlučeným kolenem? Jakto, že je na hřišti ledovka? A je možné ve fotbale používat koně? Se všemi situaci na stadionu se výřečná dvojice umí vypořádat. Pořad vznikl ve spolupráci Studia Rote a Společnosti Franze Kafky.
Peter Handke: Sebeobviňování
Inscenace se skládá ze dvou částí. První je osobitou interpretací textu Petera Handkeho. Původně zamýšlené postavy – muž a žena – jsou zde rozšířeny o uvaděče tajemné Hry. Peter H. (jako postava, muž) zjišťuje, že tuto hru může ovlivnit, ale ať dělá, co chce, vždy to vede k obviňování jeho samotného. Ostatní postavy vše zpochybňují, čímž Petera H. nutí se obhajovat a – sebeobviňovat.
Druhá část volně navazuje na Handkeho text. Herci monotónním, jakoby zpovědním tónem odříkávají již své vlastní skutky. Nahlas se střídají ve vyprávění „obyčejných příběhů ze života“, jaké slýcháme na ulici, z médií, doma. I tyto příběhy a tato doznání jsou čím dál neuvěřitelnější. Snaží se tak přesvědčit diváky, že divadlo je vždycky přece jen hra a pravdu je třeba hledat jinde – přesně v duchu Handkeho: „Nesnesu už v literatuře žádné příběhy“. Herci odcházejí, autor zůstává.
Jedním z inspiračních zdrojů byly tvůrcům vedle Handkeho esejů z 60. let také Kafkův Proces, kategorie viny Karla Jasperse, ale např. i slavný lingvistický text Rolanda Barthese Smrt autora, jehož hlavní tezí je, že „jazyk je fašistický“ a „ukončením psaní vstupuje autor do smrti“.
Autor: Peter Handke
Úprava, režie a scéna: Ondřej Škrabal
Hrají: Vojtěch Bartoš, Tereza Krippnerová, Marek Mikulášek a Ondřej Vacke
Hudba: Antonín Dvořák, Marek Mikulášek
Zrzavý/Urzidil: Čí je to bláhový sen?
reprízy 2016; Letní filmová škola Uherské Hradišti, Společnost Franze Kafky
aneb korespondence Zrzavý – Urzidil
scénické čtení
„Čí je to bláhový sen?“ je poloscénický obrys jednoho velkého česko-německého přátelství. Co se s ním stalo a jak se odráží v kulturním a intelektuálním životě v Evropě. „Čí je to bláhový sen“ o přátelství navěky, o klidném prostoru k životu v Evropě?
Pořad vznikl na objednávku Společnosti Franze Kafky. Jedná se o dramaticky vystavenou mozaiku z dopisů, které si vyměňovali český malíř Jan Zrzavý (1890 – 1977) a pražský německý spisovatel, esejista, historik umění a také diplomat Johannes Urzidil (1896 – 1970).
Kulturní záběr a dosah obou osobností je široký a zrcadlí kulturní a historický vývoj Evropy v letech 1918 – 1968, potažmo celém 20. století. Zrzavý, který začínal jako chudý malíř-samouk a stal se takřka světovým umělcem, je případem solitéra, jakéhosi českého self-made mana: člověka často samotářského, romanticky vlasteneckého, přísného k sobě i ostatním, člověka neurčité orientace, ale bytostně toužícího po přátelství. Takové pouto do značné míry nalezl ve svém prvním kritikovi Johannesi Urzdilovi. Ten byl naopak posledním členem pražského německo-židovského okruhu. Patřil a blízce se přátelil se spisovateli jako Franz Kafka, Franz Werfel, Max Brod, E. E. Kisch, ale zároveň s Josefem a Karlem Čapkovými, Karlem Hoffmeisterem, Václavem Špálou atd. Od mladých let tak, i díky své bilingvinní výchově, spojoval pražský německý a český kulturní prostor, které se už od devatenáctého století znatelně izolovali. Byl z těch, kteří měli nadled a pochopení pro české vlastence často větší než tito vlastenci pro jeho němectví. Česky vyšlo mnoho knih jeho povídek, teoretické knihy Život s českými malíři a Goethe v Čechách. Dlouhodobě se jeho dílu věnuje např. režisér David Jařab, který inscenoval povídku Weissenstein (v legendární éře pražského Divadla Komedie) či povídku Kvartýr (v ND).
Úzké přátelství Zrzavý – Urzidil končí se začátem normalizace. A nekončí, bohužel i kvůli velké vzdálenosti (Urzidil musel emigrovat do USA) zrovna nejlépe. V knize vzpomínek Jana Zrzavého ze sedmdesátých letech není ani zmínka o přátelství, jež máme díky dopisům tak dobře zdokumentováno.
Sestavil, režie: Ondřej Škrabal
Účinkují: Zrzavý – Vojtěch Bartoš/Marek Mikulášek; Urzidil – Ondřej Škrabal
Pár slov O inscenaci
„Lid jako svůj vlastní herec.“
Slavná herečka Burgtheateru má moc nad svým publikem. Jak ale zůstat lidovou a přitom lidem nezevšednět? To už chce celoživotní plán. Ukázková zasloužilá umělkyně, že by Bohdalová či Švorcová mohly závidět!
Jelínkovi byli židovská rodina ze Slovácka. Tedy než ji celou poslal tento folklórně zbožný kraj do koncentračního tábora. Prototyp moravské a české lidovosti v raw verzi. Všechno je zde zdánlivě v pořádku, jako by se nerušeně hajlovalo dodnes. Mystický antisemitismus 19. století se konzervuje a potkává s obratnými speakery 20. století v české premiéře inscenace podle textu E. Jelinek z roku 2002.
<
>
<
>
Kontakt
Pro novináře:
Eliška Míkovcová
PR
Fakturační údaje:
Studio Rote 16, z. s.
Krkonošská 1534/6,
Praha, 120 00
IČO 04881168
Spisová značka 64849 L,
Městský soud v Praze
Partneři
Mediální partneři:
ČRo Vltava, Radio Wave, Full Moon Magazine, A2, divadlo.cz,
i-divadlo.cz
Za podpory:
Rakouské kulturní fórum, Dopravní podnik Praha
Inscenátoři
Režie: Ondřej Škrabal
Překlad: Barbora Schnelle
Scéna, Kostýmy: Ivana Kanhäuser
Hudba: Luboš Svoboda
Dramaturgie: Dagmar Radová
Produkce: Jakub Rálek
PR: Eliška Míkovcová
STUDIO ROTE 16, Z.S. 2018